Proč jsou zvyky tak důležité?

No proč jsou vlastně zvyky tak důležité?

To je mi ale otázka! Zvyky jsou přece důležité, protože…

Než se začnu pokoušet o odpověď, musím nejprve vysvětlit, co myslím tím, když řeknu ZVYK.

ZVYK je automatizované a opakované chování v určitém kontextu. Obvykle nastupuje bez účasti našeho vědomí a dostává se nám za něj nějaké odměny.

Co to vlastně znamená?

Představte si, že ráno vcházíte do koupelny. Rozsvěcíte, berete to jedné ruky kartáček, do druhé tubu, vymačkáváte pastu, začínáte si čistit zuby. To vše děláte AUTOMATICKY, bez účastni vědomí, a OPAKUJETE to každé ráno a večer (určitý KONTEXT). 

Za to dostáváte ODMĚNU v podobě vyčištěného bělostného chrupu, příjemné mentolové chuti v ústech a obecně pocitu, že vše je tak, jak má být. Když jste byli malí, patřila k tomu ještě pochvala od maminky, dnes vám musí stačit, že se od vás ostatní s odporem neodvracejí, když promluvíte.

 

man, making a face, funny

Ach ta zatracená procenta!

Dobrá, co jsou to zvyky, už víme, ale proč jsou tedy důležité?

K tomu je dobré znát pár čísel. Naprostá většina veškeré činnosti našeho mozku – někteří vědci mluví až o 99, 9 %, ale minimální hranice je 90 % – probíhá zcela bez účasti našeho vědomí.

To znamená, že náš mozek si tam v té své… promiňte… naší lebce cosi kutí, aniž bychom o tom měli sebemenší ponětí. No a část téhle jeho neustálé činnosti se projevuje navenek chováním ve formě zvyků.

Moderní výzkumy chování dokazují, že z našeho celkového chování připadá na to zvykové přibližně 40-45 %.

Páni, skoro polovinu z toho, co každý den uděláme, uděláme „jen“ ze zvyku.

Zdá se vám to příliš?

Vlastně ani ne, když uvážíme, že jedním z komplexních zvyků, je i naše schopnost řídit auto.

Pokud se vám už někdy stalo, že jste odřídili pár desítek kilometrů bez toho, že byste si to pamatovali, víte dobře, co tím mám na mysli.

A takových komplexních zvyků máme celou řadu.

 

Proč to mozek vůbec dělá?

K čemu našemu mozku ty zvyky jsou? Nebylo by jednodušší, kdyby se na všechno pěkně soustředil, takže by se nám nestávalo, že si třeba na kartáček vymáčkneme místo pasty indulonu?

Kupodivu nebylo. Mozek je totiž energeticky extrémně náročný orgán. Hmotnost mozku činí zhruba 2 % naší celkové váhy, ovšem co se energie týče, té mozek spotřebuje 20 %, tedy přibližně pětinu.

Opakováním činností se vytvářejí a posilují spojení mezi neuronony, která množství potřebné energie šetří. Čím častěji něco děláme, tím méně nás to stojí energie.

Kdybychom měli například při řízení o každém jednotlivém úkonu přemýšlet, hrozně by nás to vyčerpávalo.

Většina řidičů však řídí jen tak mimochodem a zvládá – často ke své vlastní újmě – i řadu dalších věcí.

car, mirror, road

No bezva, tak v čem je problém?

Problém je v tom, že mozek nerozlišuje, zda nám dané chování prospívá, nebo škodí. Mozek se rozhoduje na základě energetické náročnosti. Pokud může zvolit méně náročnou variantu, tak to také udělá.

To se projevuje hlavně ve chvílích, kdy je mozek vytížen i jinak. Když řešíme jiné problémy, když jsme ve stresu a podobně. V takových chvílích přepínáme na autopilota. 

40-45 % veškerého našeho chování!

Proto je velmi důležité, aby nás náš autopilot navigoval směrem, kterým chceme jít.

Změnou zvyků lze změnit sebe

Zopakujme si (opakování je pro naše téma opravdu velmi důležité!), co už víme.

Zvyk je opakované a automatizované chování, ke kterému dochází v určité situaci, aniž bychom si to plně uvědomovali.

Dá se tedy říci, že zvyk představuje jakési defaultní nastavení, do kterého přecházíme vždy, když se vědomě nesoustředíme na jiný program. A lze tak tedy předvídat, jak se v určité situaci v budoucnu velmi pravděpodobně zachováme, pokud se nepokusíme něco změnit.

Změníme-li své zvyky, změníme i toto defaultní nastavení. Přechod do něj většinou probíhá nevědomě, jaksi mimochodem, když jsme unavení, rozespalí, ve stresu. My do toho nemáme co mluvit

Ovšem do výběru svých zvyků už mluvit můžeme. Můžeme je měnit a rozvíjet. A na základě nových zvyků se postupně začneme nově i chovat.

Získáme nové a jiné zkušenosti. Každá z těchto zkušeností představuje takový malý důkaz, že se stáváme někým trochu jiným, než jsme byli dosud.

Uvěřit, že se dokážeme změnit

Víra, že se dokážeme změnit, je mocná zbraň. Kolikrát jsme už rezignovali, kolikrát jsme si řekli, tohle nemá smysl, na tohle jsem už moc starej nebo stará!

A přece to jde. Důležité je vědět, jak to udělat.

Nesnažit se změnit něco, co je mi vlastně buřt, jen proto, že jsem to u někoho viděl.

Neříkat si, od zítřka se úplně změním, protože to je nesmysl. Změnu přináší opakování určitých činů, nikoli jedno rozhodnutí.

Postupovat po malých krůčcích, poněvadž lepší maličká změna než žádná.

A HLAVNĚ SE NEVZDÁVAT PŘI PRVNÍM SELHÁNÍ!

Mark Twain kdysi řekl: “Quitting smoking si easy… I´ve done it hundreds times”, tedy volně přeloženo: “Přestat kouřit je hračka… já skončil už skoro tisíckrát.”

Myslel to samozřejmě jako vtip, ale spousta bývalých silných kuřáků (včetně mě) přesně ví, o čem Twain mluvil.

cigarettes, ashtray, smoking
Ta úplně poslední...

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *